Vracení daně z ostatních benzinů
(1) Nárok na vrácení daně vzniká osobě, která nakoupila za cenu včetně daně, vyrobila pro vlastní spotřebu, přijala v režimu
(2) Osoba žádající o vrácení daně je pro tento účel daňovým subjektem.
(3) Nárok na vrácení daně vzniká dnem spotřeby ostatních benzinů pro jiné účely, než je prodej, pohon motorů,
(4) Daň se vrací ve výši daně, která byla
a) zahrnuta do ceny ostatních benzinů,
b) zaplacena na základě použití ostatních benzinů pro vlastní spotřebu, nebo
c) zaplacena z ostatních benzinů, které byly přijaty ve volném daňovém oběhu nebo v režimu
(5) Nárok na vrácení daně se prokazuje evidencí o nabytí a spotřebě vedenou osobou, které vznikl nárok na vrácení daně, a
a) v případě nákupu ostatních benzinů daňovým dokladem nebo dokladem o prodeji,
b) v případě
c) v případě, kdy osoba použije pro jiné účely, než je prodej, pohon motorů,
1. obchodní firmu nebo jméno, sídlo nebo místo pobytu a daňové identifikační číslo, bylo-li přiděleno, této osoby,
2.
3. výši spotřební daně celkem,
4. datum vystavení dokladu,
5. číslo dokladu.
(6) Při uplatnění nároku na vrácení daně je osoba podle odstavce 1 povinna prokázat, že ostatní benziny, které byly použity podle odstavce 1, již nelze dále použít pro pohon motorů,
(7) Zdaňovacím obdobím pro účely vracení daně z ostatních benzinů je kalendářní čtvrtletí.
(8) Nárok na vrácení daně se uplatňuje v daňovém přiznání ve lhůtě do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po skončení zdaňovacího období, ve kterém nárok na vrácení daně vznikl. Pokud v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, zaniká; u této lhůty nelze povolit navrácení v předešlý stav.
(9) Vracenou daň lze vyměřit pouze na základě daňového přiznání.