Nedávno jsem se ocitl v situaci, kdy jsem byl svědkem, jak se kdosi snažil podat návrh na insolvenci v Česku. Představoval jsem si všechny možné překážky, které mohly stát v cestě jeho úspěchu. Rád bych se dozvěděl, co by mohly být ty běžné důvody, proč by soud pro insolvence mohl takový návrh zamítnout. Jaké faktory hrají roli v tomto procesu?

Shrnutí právní situace

Váš dotaz se týká důvodů, proč může být insolvenční návrh v České republice soudem zamítnut. Zajímáte se o běžné procesní i materiální překážky, které mohou podateli návrhu stát v cestě při snaze zahájit insolvenční řízení. Klíčovou otázkou je, jaké požadavky stanoví právní úprava pro úspěšné podání návrhu a jaké typické chyby nebo okolnosti vedou k jeho zamítnutí.

Relevantní právní úprava

Insolvenční řízení je podrobně upraveno insolvenčním zákonem (z.č. 182/2006 Sb.). Podle §103 z.č. 182/2006 Sb. musí být návrh správně označen (účastníci, dlužník, vylíčení rozhodujících skutkových okolností, důkazy). Dlužník dle §104 z.č. 182/2006 Sb. připojuje podrobný seznam majetku, závazků a zaměstnanců, včetně údajů o věřitelích, splatnosti a zajištění pohledávek. Věřitel podle §105 téhož zákona musí doložit svou splatnou pohledávku a její přihlášku, což musí být prokázáno buď relevantními potvrzeními, nebo vykonatelným rozhodnutím.

Obecné procesní požadavky na návrhy stanoví §79 z.č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád) – náležitosti podání a důkazní povinnost. Dále §580 a §588 občanského zákoníku (z.č. 89/2012 Sb.) zakotvují, že právní úkon, který odporuje zákonu, dobrým mravům či je od počátku nemožný, je neplatný. To platí i pro insolvenční návrhy, například pokud jsou zjevně účelové nebo šikanózní. Povinnosti statutárních orgánů obchodních korporací při úpadku se řídí §66 z.č. 90/2012 Sb..

Relevantní judikatura

V otázce materiálních a formálních překážek návrhu lze čerpat z judikatury. Například rozhodnutí 15 C 246/2021-200 (Obvodní soud pro Prahu 4) opakovaně potvrdilo, že v případě, kdy nelze vyřešit majetkové vztahy mezi stranami jinak než formou nuceného prodeje (kvůli absenci dohody či neschopnosti vyrovnat podíl), soud má právo nařídit ekvivalentní rozdělení – což se v insolvencích promítá do mechanismu zpeněžení majetku. V tematicky příbuzných řízeních soudy zdůrazňují, že věrohodné doložení skutečností, které zakládají úpadek či hrozící úpadek, je rozhodující pro přípustnost návrhu.

Pokud jsou návrhy formulovány neurčitě, nejsou doloženy důkazy anebo jsou formulovány jako zjevně účelové či šikanózní, hrozí jejich zamítnutí.

Právní hodnocení

Silné stránky: Jasně vymezené formální a obsahové požadavky zákona vedou k relativní předvídatelnosti, co musí insolvenční návrh obsahovat.
Slabé stránky: Typickou slabinou bývá nedostatečné nebo pochybné doložení pohledávky, chybné nebo nepravdivé informace v seznamech dlužníka, absence zákonných příloh, případně podání návrhu zjevně s úmyslem poškodit dlužníka (šikanózní návrh).

Návrh může být zamítnut například pro:

• formální vady (chybějící označení účastníků, nedoložené skutečnosti dle §103–105 z.č. 182/2006 Sb.),
• neprokázání úpadku/hrozícího úpadku (chybějící či nedůvěryhodné důkazy),
• zjevné zneužití insolvenčního řízení,
• neplatnost právního úkonu ve smyslu §580 občanského zákoníku,
• dlužník nemá více věřitelů nebo závazky nejsou po splatnosti.

Možné výsledky

Při řádném doložení podkladů a splnění zákonných požadavků je návrh přijat a je rozhodováno o úpadku. V opačném případě, pokud jsou nalezeny výše zmíněné vady, soud návrh zamítne. Pravděpodobnost úspěchu závisí na míře připravenosti návrhu a schopnosti doložit všechny rozhodné skutečnosti.