Zákon č. 235/2004 Sb. Zákon o dani z přidané hodnoty

Regulační opatření v případě katastrof

(2) Vláda v nařízení podle odstavce 1 stanoví

a) druh zboží nebo související služby, na které se osvobození od daně podle odstavce 1 použije,

b) okruh osob,

1. které mohou uplatnit osvobození od daně podle odstavce 1,

2. pro které může být uskutečněno plnění, na které lze uplatnit osvobození od daně podle odstavce 1, nebo

c) údaje, které mají osoby podle písmene b) povinnost vést, pokud je to nutné pro splnění oznamovací povinnosti v souladu s rozhodnutím Evropské komise.

(3) Osvobození od daně podle odstavce 1 může vláda nařízením stanovit ode dne podání žádosti Evropské komisi o vydání rozhodnutí podle směrnice Rady upravující osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu⁸¹). Zamítne-li Evropská komise tuto žádost, zveřejnění Ministerstvo financí informaci o jejím zamítnutí ve Finančním zpravodaji.

(4) Zamítne-li Evropská komise žádost podle odstavce 3, vzniká osobě, která uskutečnila osvobozené plnění, povinnost přiznat daň z tohoto plnění s tím, že

a) pro účely počátku běhu lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání se za den zjištění zamítnutí žádosti považuje den zveřejnění této informace ve Finančním zpravodaji,

b) z části daně stanovené na základě zjištění, že již nejsou splněny podmínky pro uplatnění osvobození od daně podle odstavce 1, nevzniká úrok z prodlení do dne splatnosti daně za zdaňovací období, v němž plátce zjistil tuto skutečnost.

(5) Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří poskytují nebo přijímají plnění osvobozené od daně na základě nařízení vlády, mají povinnost vést údaje o rozsahu a předmětu uskutečněných plnění.

(6) Ministerstvo financí může vyhláškou stanovit další údaje, které má osoba podle odstavce 5 povinnost vést, pokud je to nutné pro splnění oznamovací povinnosti v souladu s rozhodnutím Evropské komise.

(7) Údaje podle odstavců 5 a 6 tvoří přílohu daňového přiznání.