(1) Osvojenec mladší 12 let má příjmení osvojitele; společný osvojenec manželů má jejich společné příjmení nebo příjmení jednoho z nich určené pro společné děti manželů38).
(2) Dovršil-li osvojenec 12 let, může osvojitel s jeho souhlasem před kterýmkoli matričním úřadem prohlásit, že osvojenec bude
a) mít příjmení osvojitele,
b) mít příjmení podle odstavce 1, jde-li o společného osvojence, nebo
c) osvojitelovo příjmení připojovat ke svému příjmení.
(3) Má-li osvojenec připojované příjmení, lze osvojitelovo příjmení připojit jen k prvnímu příjmení osvojence; má-li osvojitel připojované příjmení, lze k osvojencovu příjmení připojit jen první příjmení osvojitele39).
(4) Osvojitel, popřípadě osvojitelé, prokáže svoji totožnost a k prohlášení připojí
a) pravomocný rozsudek o osvojení,
b) rodný list osvojence a
c) souhlas osvojence staršího 12 let.
(5) Osvojenec, který dovršil 12 let, může do 6 měsíců po zrušení osvojení před kterýmkoli matričním úřadem prohlásit, že si ponechá příjmení nabyté v souvislosti s osvojením. Nedojde-li k prohlášení ve stanovené lhůtě, zapíše se do knihy narození jeho příjmení před osvojením29).