(1) Policie si v rámci rozhodování o správním vyhoštění vyžádá závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování
(2) Závazné stanovisko se nevyžaduje, není-li podle poznatků policie vycestování
a) rozhoduje-li policie o správním vyhoštění občana třetí země a občan třetí země výslovně uvede, že jeho vycestování je možné,
b) pochází-li občan třetí země z bezpečné země původu podle zákona o azylu a neuvedl-li individuální skutečnosti a okolnosti týkající se jeho osoby svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179,
c) opustil-li občan třetí země během řízení o správním vyhoštění území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace,
d) jde-li o správní vyhoštění z území, nebo
e) jde-li o občana Evropské unie.
(3) Vzniknou-li důvody znemožňující vycestování
(4) Ministerstvo vydá závazné stanovisko bezodkladně. Ministerstvo může v závazném stanovisku pouze odkázat na řízení ve věci mezinárodní ochrany a rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, včetně řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí a rozsudek, pokud nedošlo k podstatné změně okolností, které byly v rámci těchto řízení ministerstvem nebo soudem posuzovány.
(5) Není-li vycestování
(6) Policie nejméně jedenkrát ročně zkoumá, zda trvají důvody znemožňující
(7) Platnost rozhodnutí o správním vyhoštění zaniká, byl-li
(8) Platnost rozhodnutí o správním vyhoštění dále zaniká, je-li rozhodnutí, kterým byla udělena doplňková ochrana, bylo přiznáno postavení osoby bez státní příslušnosti nebo byl povolen dlouhodobý pobyt za účelem strpění pobytu na území, platné po dobu
a) rovnající se době stanovené v rozhodnutí o
b) rovnající se jedenapůlnásobku doby stanovené v rozhodnutí o
(9) Platnost rozhodnutí o správním vyhoštění dále zaniká, není-li vycestování
(10) Doba stanovená v odstavci 7 a 8 počíná běžet dnem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu anebo doplňkové ochrany nebo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území.