(1) Energetický regulační úřad je příslušný k rozhodování sporů o právech či povinnostech vyplývajících z právního vztahu podle § 17 odst. 7 písm. b) tehdy, pokud současně s podáním návrhu na rozhodnutí ve sporu nebo ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení oznámení o podání návrhu rozhodovat ve sporu vyjádří odpůrce s pravomocí Energetického regulačního úřadu souhlas. Řízení je zahájeno dnem, v němž je souhlas odpůrce s pravomocí Energetického regulačního úřadu doručen tomuto úřadu. V opačném případě Energetický regulační úřad návrh usnesením odloží.
(3) Rozhoduje-li Energetický regulační úřad spor o uzavření nebo změnu smlouvy, jejímž předmětem je připojení nebo přístup k
(5) Smlouvy upravené tímto zákonem se v ostatním řídí právní úpravou závazků a úpravou smluvních typů jim nejbližších podle občanského zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného.
(6) Dodavatel paliva, energie a surovin, které jsou nezbytné pro plnění povinnosti nad rámec licence, je povinen v rozsahu požadovaném dodavatelem nad rámec licence pokračovat v plnění smluv uzavřených s držitelem licence i vůči dodavateli nad rámec licence po dobu vykonatelnosti rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence, pokud dodavatel nad rámec licence plní závazky vzniklé z těchto smluv od právní moci rozhodnutí o uložení povinnosti nad rámec licence.
(7) Povinnost vyplývající z opatření uloženého rozhodnutím Energetického regulačního úřadu podle § 18a odst. 3 nebo § 58l odst. 2 přechází na právního nástupce. Povinnost vyplývající z rozhodnutí Energetického regulačního úřadu podle § 12 odst. 2, 3 nebo 4 přechází podle povahy na právního nástupce nebo na nabyvatele energetického zařízení, k němuž je rozhodnutí Energetického regulačního úřadu vázáno. Je-li právních nástupců nebo nabyvatelů energetického zařízení více, odpovídají za splnění povinnosti společně a nerozdílně.
(9) Na oprávnění k cizím nemovitostem, pokud jde o energetická zařízení, jakož i omezení jejich užívání, které se nezapisovalo podle předchozích právních předpisů do veřejného seznamu, se nevztahuje zásada přednosti věcného práva k cizím nemovitostem zapsaného do veřejného seznamu před věcným právem, které není z veřejného seznamu zřejmé. V případě zápisu takového oprávnění k cizím nemovitostem do veřejného seznamu se při stanovení jeho pořadí vychází z okamžiku, kdy takové oprávnění k cizím nemovitostem vzniklo.
(10) Oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání vzniklá podle předchozích právních úprav nebo z věcného břemene vzniklá podle tohoto zákona přechází na nového držitele licence provozujícího příslušnou soustavu, zařízení nebo jejich část, na které se daná oprávnění vztahují.
(11) Kdo nabude vlastnické právo k nemovitosti, k níž se vztahuje oprávnění k cizím nemovitostem, které vzniklo na základě zákona, přejímá i povinnosti odpovídající tomuto oprávnění.
(12) Pokud se pro stanovení náhrady za zřízení věcného břemene podle tohoto zákona zpracovává znalecký posudek, určí se náhrada ve výši ceny práva odpovídajícího věcnému břemenu zjištěné podle oceňovacího předpisu47).
(13) Při zřizování věcného břemene umožňujícího využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v tomto zákoně se nepřihlíží k rozsahu